Podrobně

Orel má za sebou stoletou tradici. Během historie byl několikrát zrušen a znovu obnoven.

Na přelomu 20.století byli sportovci vedeni v tradičním národně osvědčeném Sokolu. Nikdo si netroufal vystoupit, ale stále se množící útoky proti nábožensky založenému členstvu vedly k tomu, že se našly skupiny lidí, které začaly z vnitřní nutnosti neorganizovaně zakládat tělocvičné odbory při katolických spolcích. První křesťansko sociální tělocvičný odbor byl neoficiálně ustanoven na schůzce členů 5.června 1902 při Katolické jednotě svatého Josefa v Líšni u Brna. Za iniciátora se všeobecně považuje P.Metod Hošek, farář v Líšni. O rok později byl ustanoven tělocvičný odbor při Spolku katolických tovaryšů v Brně. V roce 1905 vystoupilo na veřejném cvičení v Líšni 64 členů, v roce 1906 již 124 cvičenců z Líšně, Brna a Vyškova.

Ústředí tělocvičných odborů v Brně rozhodlo již na jaře 1909 pojmenovat podle návrhu P.Štěpána Klapila z roku 1908 tělocvičné odbory při straně křesťansko - sociální názvem OREL podle slovinského vzoru. Brněnské Ústředí orelských odborů rozhodlo uspořádat 5.září 1909 I. zemský slet Orla ve Vyškově. Přípravy však neunikly pozornosti vyškovského Sokola, který chtěl tuto akci zmařit, a proto rozhodla Sokolská župa Chelčického uspořádat týž den „trucpodnik“. Dopolední průvod, bohoslužba a cvičení proběhlo v pořádku. Odpoledne prošel Vyškovem mohutný malebný průvod sta dorostenců, třiceti orlic, pěti set orlů, pak Hanačky v národních krojích a velké množství účastníků ze všech koutů Moravy. Na sletu bylo zastoupeno svými cvičenci třicet šest odborů z Moravy a jeden odbor z Vídně. Slet měl bohužel krvavou dohru. Po skončení programu odešlo několik členů z Němčic na Hané k prohlídce náměstí, kde probíhalo cvičení sokolské. Tam však byli napadeni a přišli zpět zkrvaveni. Muselo zasahovat četnictvo. Tragické zakončení mělo velkou odezvu v českém tisku. Důsledkem byl velký rozmach Orla. V roce 1909 bylo založeno třicet čtyři nových odborů.

II.zemský slet Orla se uskutečnil 14. a 15.srpna 1910 v Kroměříži. Odpolední průvod čítal několik tisíc účastníků, podzámecká zahrada hostila dvacet tisíc návštěvníků, předvedeno bylo cvičení šesti set mužů, dvou set žen a tří stovek dorostu. Nadšení po zdařilém sletu bylo veliké. V roce 1910 vzniklo na Moravě třicet osm nových odborů. Počet členstva stoupl na sedm tisíc. Po kroměřížském sletu nastalo vyjasnění vzájemného poměru mezi Sokolem a vzmáhajícím se Orlem, aby se členové Sokola vůči bratrským orlům chovali vždy slušně.

III.zemský slet Orla se konal 11.srpna 1912 v Kroměříži. V průvodě byly také delegace Katolického Sokola amerického, slovinského Orla a chorvatského Sokola. Na slet bylo vypraveno deset zvláštních vlaků a bylo přítomno dvacet pět tisíc osob. 19.srpna 1912 byla ve Vyškově otevřena nová orlovna, bylo založeno padesát jedna nových orelských odborů. Tento slet byl největší katolickou slavností této doby, ukázal však i některé nedostatky. Proto předseda Orla bratr P.Jan Šrámek nařizuje tříletou přestávku v pořádání sletů.

Práce na sletových přípravách byly v samém počátku zastaveny. Po atentátu v Sarajevu 28.června 1914 na následníka trůnu v Rakousku – Uhersku Františka Ferdinanda a jeho manželku vypukla první světová válka, která znamenala téměř zánik orelského hnutí v Čechách i na Moravě. Hlavní kádr členstva narukoval na frontu, doma zůstaly jen ženy, odbory pomalu zanikají. V roce 1917 zůstalo na Moravě jen devatenáct odborů s osmi sty osmdesáti čtyřmi členy a bylo již jasné, že Rakousko s Německem válku vyhrát nemohou. Uvnitř Říše se jednotlivé strany připravovaly na život po válce. Starosta P.Josef Šrámek svolal na 28.října 1917 III.říšskou konferenci Orla do Brna. Bylo konstatováno určité uvolnění politického života a tím i možnost obnovy Orla.

 A pak přišel 28.říjen 1918, na který čekal český národ tři staletí. Svoboda národa a samostatnost nepřišla neočekávaně. Bylo třeba za ni bojovat.

Na den 5.ledna 1919 byl do Brna svolán sjezd delegátů orelských odborů, které byly rychle obnovovány. Radost z opojení nové svobody však netrvala dlouho. Katolictví nemělo lehkou úlohu a pozice Orla zásluhou nepřátelství se Sokolem byla zvlášť choulostivá. 16.června 1922 byly zahájeny další sletové slavnosti ve dvoraně Besedního domu v Brně, bohoslužeb na Petrově se zúčastnilo přes dva tisíce účastníků. Tento slet znamenal pro organizaci velký úspěch doma i v zahraničí. Po sletu nastal opět velký rozmach tělovýchovné i kulturní činnosti: byly pořádány akademie, veřejná cvičení, župní slety, byly budovány stadiony a hřiště, stavěny orlovny..... Každým rokem bývalo slavnostně otevřeno deset až dvacet těchto domů, v jubilejním roce 1928 byla dokončena výstavba čtyřiceti tří spolkových domů, což byl nejvyšší počet během deseti let trvání naší jubilující ČSR. Poněvadž však finanční deficit sletu nebyl ani za pět roků plně uhrazen, přenesl se veškerý zájem na rok 1929, který byl jubilejním rokem 1 000.výročí od mučednické smrti svatého Václava 929 ve Staré Boleslavi. Svatováclavské dny konané 4. - 6.července 1929 však zůstaly posledním sletem Československého Orla s velkou zahraniční účastí členů Unie. Plánované a již připravované sjezdy Orla odsouhlasené na roky 1939 a 1949 nebyly uskutečněny. Na mimořádném sjezdu 2.března 1930 bylo stanoveno zrušení samostatných zemských svazů a postavení nové organizační struktury Orla na pořadí: ústředí - župa - jednota. Nové stanovy byly schváleny ministrem vnitra 12.dubna 1930.

Návrh bratra A.Vodáčka z Olomouce, aby se v létě 1930 uspořádala ústřední orelská pouť na Svatém Hostýně, byl přijat a v pozdějších letech pro mnohé členy tato pouť hodně znamenala, což se projevilo i po roce 1990, kdy byla obnovena a trvá dodnes.

Po nástupu německých nacistů v čele s Adolfem Hitlerem k moci v roce 1933 byla stále větší pozornost věnována branné výchově. V roce 1933 byly zavedeny orelské poutě v den konání hostýnské pouti i na jiných dvanácti poutních místech. 17.prosince 1935 ohlásil prezident Československé republiky T.G.Masaryk, že se vzdává prezidenství, což se dotklo i Orla. V roce 1936 se v den konání hostýnské pouti konala velká orelská pouť na Velehradě za účasti deseti tisíc účastníků. Brzy po mnichovských událostech a návratu našich bratří z mobilizace byl ustanoven 17.října 1938 Svaz občanské pohotovosti. Uvnitř 2.republiky byla snaha co nejužšího soustředění tělesné výchovy. Sokol se nabídl, že bude nositelem sjednocovací akce, ale Orel se ohradil a zdůvodnil, proč se nemůže slučovat s některým ze spolků, ale musí zůstat samostatným, aby vedl mládež k Bohu, církvi a národu. V protektorátě Orel hned zrušen nebyl, ale výnosem ministra vnitra ze dne 29.března 1939 byla branná výchova v Orlu ukončena.

Zastavení činnosti Československého Orla na Moravě bylo výměrem policejního ředitelství ze dne 30.listopadu 1941 s příkazem, že jmění se zajišťuje, spolkové domy a úřadovny se uzavírají. Teprve 30.září 1942 K.H.Frank v zastoupení říšského protektora ze dne 23.září 1942 rozpustil „Tělocvičný svaz Orel“ a vyhlásil zabavení majetku s odůvodněním, že činnost Orla byla říši nepřátelská. Tisíce sester a bratří však v boji za svobodu nikdy nezradili a čestně obstáli i v těch nejtěžších zkouškách. V orelském odboji v letech 1939 – 1945 v boji proti německým okupantům byla láska k vlasti proměněna v činy, v činy nebezpečné, hrdinné, často končící obětí života. Po zákazu Orla nacisty v září 1942 byl veškerý spisový materiál odvezen Němci, podle některých do Prahy, tam se však stopy ztrácejí. Na konci války (listopad 1944) při bombardování Brna anglickými piloty bylo Ústředí Orla úplně vybombardováno, renovace nebyla možná, náhradní místnost se našla na Šilingrově náměstí, v září 1945 byla zaměněna za větší v budově na Veveří 6.

8.května 1945 skončila druhá světová válka.

Jak byly osvobozovány kraje, započala v nich současně obnova jednot a žup Orla. Opět se projevily snahy o sjednocení tělovýchovných a sportovních spolků pod jeden celek s hlavičkou Sokol. Započal tvrdý boj o samostatnost Československého Orla, který skončil až o rok později, kdy vedení Sokola změnilo svůj postoj a přistoupilo na federativní sjednocení, to je pro sdružení ve společném ústředí. Po rok a půl trvajícím jednání došlo 16.listopadu 1946 k ustavující valné hromadě Československého tělovýchovného svazu. Byly schváleny stanovy, podle nichž zakládá čtyřicet organizací tělovýchovných, sportovních, turistických a junáckých dobrovolnou dohodu ČsTS, jejímž konečným cílem je co nejdokonalejší rozvoj. Orel jako spoluzakladatel je podepsán na druhém místě za ČOS. Orel se zasloužil o demokracii Československé republiky. Po několika letech brutálního zákazu orelských poutí vytryskly na Svatém Hostýně 24. a 25.srpna 1946 všechny prameny orelské síly v mohutný proud motliteb k Panně Marii Svatohostýnské za úspěšnou druhou obnovu Československého Orla. Pražské orelstvo se ve stejné dny shromáždilo ve Staré Boleslavi a na dalších čtyřech poutních místech, největší byla účast v Králíkách.

Orelská etapa 1945 - 1948 byla nejkratší, ale nejslavnější etapou orelské historie, která byla úředně povolena ministrem vnitra až 12.dubna 1946. Československý Orel svedl vítěznou bitvu o svou existenci, na dvě stě tisíc orelských příslušníků naplnilo tělocvičny a hřiště, jejich cesta vedla k všestranné činnosti směřující k výchově duše i těla na základě křesťanského názoru.

Zákaz činnosti Orla a předání jeho majetku Sokolu probíhalo živelně podle horlivosti akčních výborů na radnicích Místních národních výborů okresů, měst a obcí. Každý si dělal rychle zásluhy. Úřední zákaz činnosti pro Orla a jeho jednoty nebyl vydán. Únorové události vrcholily 25.února 1948. Protokol o předání majetku jednoty Orla v Břeclavi je datován již 3.března 1948. Zpráva, že Orel byl zrušen výnosem ministra vnitra ze dne 15.června 1948, je zajímavá. Nikdo o ní nevěděl, nikomu nebyla předána, až ve zprávě krajského soudu v Brně ze dne 27.června 1969 při zprávě o svědecké výpovědi Aloise Večeři čteme: Akční výbor Orla skončil svoji činnost kolem 1.11.1948 a Československý Orel byl zrušen podle výnosu Národní bezpečnosti ze dne 15.června 1950. Podle tohoto úředního prohlášení budeme používat datum 15.června 1950 za den zákazu Orla komunistickým režimem.

Další příležitostí pro obnovu činnosti Orla se naskytla v roce 1968, kdy byly přepracovány stanovy a odeslány na ministerstvo. Jednání 14.srpna 1968 bylo na dobré cestě a probíhala snaha o třetí obnovu Orla. 21.srpna 1968 přišli Sověti a spolu s armádami Varšavské smlouvy okupovali naši republiku. To byl definitivní konec snahy o obnovu Orla.

Třetí obnova Orla v roce 1989 - 1990 začala schůzkou bývalých funkcionářů 13.prosince 1989 a byla ukončena Manifestačním sjezdem Československého Orla dne 30.června 1990 – po dva a čtyřiceti letech nesvobody a pronásledování komunistickým totalitním režimem.

Je přímo symbolické, že orelská pouť na Svatém Hostýně 1948 orelskou činnost končila a poutí v roce 1990 po čtyřiceti dvou letech zákazu Orla obnovená činnost opět započala. Orelské poutě byly nazývány „duchovními slety Orla“. Také obnovená pouť si tento název plně zasloužila, na mnohých tvářích sedmdesátníků a osmdesátníků se objevily slzy radosti.

Nově zvolené předsednictvo v období 1990 – 1992 věnovalo maximální pozornost nově vznikajícím jednotám a župám. Obnova postupovala velmi pomalu. Na Manifestačním sjezdu bylo převzato asi padesát obnovených jednot, koncem roku 1991 bylo obnoveno dvě stě tři jednot a všech devatenáct žup, členů 3 130.

Založení orelské jednoty v Pozořicích

Roku 1898 založil bývalý kaplan P.František Synek v Pozořicích „Jednotu jinochů a mužů“ pod ochranou svatého Josefa, čili Svatojosefskou jednotu, která měla v kostele pěkně vyšívaný červenobílý spolkový prapor s obrazy svatého Josefa a svatých Cyrila a Metoděje. Spolek byl umístěn v bývalé radnici na městečku, kde byl i hostinec. Radnice byla zbořena v roce 1912. V roce 1906 dal přestavět P.František Páral prázdné místnosti vedle vrat na faře na zpěvárnu, aby tam bydlel varhaník - neučitel a cvičil zde kostelní zpěv. 2.února 1909 založil P.Josef Plhal „Sdružení venkovské omladiny v Sivicích“ a v září téhož roku založil „Omladinu“ v Pozořicích. Hrávala ve zpěvárně i divadla a pod panským sklepem měla kuželnu. 5.září 1909 zúčastnili se stávající členové prvního sletu „Orlů“ ve Vyškově, který se uskutečnil pod ochranou četnických bajonetů. Ale na závěr sletu tekla první orelská krev z důvodu ostrého vystoupení Sokola, který chtěl tento slet znemožnit. Když ve Vyškově, v Líšni a jinde začali pěstovat tělocvik a zakládat tělocvičné orelské odbory, byl 27.října 1910 při sdružení venkovské omladiny založen tělocvičný odbor „OREL Pozořice - Sivice“. Na svou činnost používal místnosti farní zpěvárny. Při ustavující schůzi byl zvolen jednatelem Vladimír Brtník, pokladníkem Josef Svoboda, cvičitelem Bartoloměj Daněk, který byl 6.ledna 1911 vyslán na cvičitelský kurz orlů do Brna.

Činnost v období 1910 - 1911 byla na začátek velká, bylo sehráno šest divadelních představení a pod panským sklepem byla pořádána taneční zábava, které se zúčastnili v krojích orli z Kovalovic, Holubic, Velatic a Jiříkovic. Odbor koupil z reálky z Příboru do zpěvárny starší nářadí: bradla, koně a kozu. Pod panským sklepem postavil P.Šebastián Páral na sloupech hrazdu a bradla. Později si Orel koupil železná bradla a hrazdu od firmy Smejkal z Prostějova. Na obou místech se horlivě cvičilo. Při valné hromadě 19.listopadu 1911 zvolen byl správcem odboru Vladimír Brtník, náčelníkem Bohumil Kousal.

Činnost odboru Orla se rozvíjela pořádáním divadel, večírků a zájezdů do okolí. Vyvrcholila uspořádáním krajinského cvičení 16.června 1912 v panské zahradě „V hájičku“, zapůjčené od velkostatku. Tribunu stavěl pan František Valehrach – tesařský mistr. Cvičení řídil bratr Válek z Brna, prostná řídil bratr Svoboda z Líšně. Cvičilo šedesát čtyři členů, čtyřicet dorostenců a čtyři a čtyřicet členek. Cvičení se zúčastnili i orli z Líšně.

11.srpna 1912 bylo na sletu přítomno patnáct členů z Pozořic.

Dne 24. a 25.6.1913 byli na orelském kurzu v Brně bratři Bohumil Kousal, Jan Šmerda a Josef Kousal. Dle záznamů bylo cvičení vedeno vzorně pod vedením náčelníka bratra Bohumila Kousala. 13.července uspořádal Orel veřejné cvičení v Sivicích.

Navštěvováním kurzů bylo vedené cvičení dobře zorganizované. Bratr Bohumil Kousal prodělal kurz pro náčelníky v Brně. 5.dubna se konal okrskový kurz v místnosti zpěvárny. Kurz vedli bratři Jedlička z Velatic a Vácha z Brna. Přednášky pro odbor konal P.František Pospíchal. Další tři členové prodělali cvičební kurz ve Tvarožné. 28.června se uskutečnilo veřejné cvičení pod panským sklepem za účasti odboru z Tvarožné a deputace z Líšně a Kovalovic. Slavnost byla přerušena zprávou o zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda, který byl zastřelen v Sarajevu. Začátek první světové války znamenal konec činnosti Orla. 23.listopadu 1914 se zúčastnili členové, kteří nebyli ve válce, rekviemu za v boji padlého bratra Františka Dvořáčka ze Sivic. 6.prosince 1918 ještě sehráli poslední divadelní představení. Počet aktivních členů se neustále zmenšoval a za všeobecného válečného smutku nebylo nálady na činnost v jednotě.

V říjnu 1917 se sešlo několik zbylých orelských činovníků na popud msgr.Jana Šrámka na památné konferenci v Brně, kde se již opět začalo mluvit o znovuvzkříšení Orla. Jako odezvu na tuto schůzi soustředil tehdejší kaplan P.Eduard Smejkal kroužek nedospělé mládeže, který ji pomoci zpěvu přidržoval ke cvičení. Z těchto malých nadšenců povstalo v krátké době velmi vyspělé družstvo na nářadí, které navázalo styky s již oživenými odbory ve Vyškově, Drnovicích, Líšni a Blažovicích. Dvanáct členů se zúčastnilo v orelských krojích veřejného cvičení a z nich vyspělé družstvo “nářaďovců“ vystoupilo poprvé ve Vyškově 1.září 1918 v této sestavě: Jan Šmerda, Miroslav Barták, František Krček, Josef Železný a Jakub Kousal. Po zdařilém vyškovském cvičení se místní cvičenci odhodlali uspořádat veřejné cvičení v Pozořicích. Bylo stanoveno datum 22.září. Odvaha k tomuto podniku se zvlášť zvýšila příslibem účasti odboru Líšeňského. V krásném počasí bylo již od ranních hodin na městečku velice živo. Nácvičná zkouška se odbývala po poledni v hostinci paní Mazálkové, při níž jistí členové zdejšího Sokola chtěli různými triky toto vystoupení znemožnit, aniž by dbali, že rozbíjí národní jednotu, která v této době byla velice potřebná. Účast jednot z Líšně, Vyškova a Blažovic na cvičení byla hojná. Přes všechny překážky se toto vystoupení vydařilo a povzbudilo ještě liknavou mládež ke vstupu do orelských řad. Členové se ještě zúčastnili veřejného cvičení v Blažovicích. Na den 27.října 1918 byla svolána ustavující schůze odboru Sokola, při níž byli zvolení noví funkcionáři. Den nato byla prohlášena samostatnost republiky, což do řad Orla vneslo nové nadšení. Velkou nesnáz působila v činnosti Orla nedostatečná místnost. Pan Karel Mazálek (padl na frontě roku 1914 v Srbsku) postavil v roce 1913 nový hostinec v Pozořicích číslo 37, kaplan Josef Plhal se hodně namáhal, aby v tomto sále mohl cvičit i Orel, avšak jednání se pro velký odpor Sokolů rozbilo a u Mazálků zůstali jen Sokoli „se kterými bychom se nesnesli. Uchýlili jsme se tedy k Šebelů U bílé růže“.

Vzpomínka na padlé a zemřelé bratry a sestry:

-    v první světové válce padli Josef Divácký, Josef Svoboda, Petr Drápal, Albín Drápal, František Dvořáček, Stanislav Kousal.

-    zemřeli dp.Josef Plhal, Alžběta Ondráčková, Marie Drápalová, Anna Dvořáčková, Marie Ondráčková, Marie Filipová, Marie Kousalová, Apolonie Straková, Vojtěch Šmerda, Jan Šmerda, Jan Sekanina, Marie Kunčnerová.

V lednu 1919 se členové zúčastnili orelské akademie v Brně a družstvo cvičilo na bradlech. 27.dubna 1919 se konala valná hromada, při níž oznámil tehdejší správce odboru, že odbor se změnil v jednotu Orla československého v Pozořicích. Konají se pravidelné měsíční schůze spojené s přednáškami náboženského, národního a hospodářského charakteru. Během roku se jednota zúčastnila veřejných cvičení ve Velaticích a Jiříkovicích a 24.srpna se konalo veřejné cvičení v Pozořicích. Zúčastnili jsme se národních slavností ve Tvarožné a Kovalovicích. Čtyři delegáti se zúčastnili zájezdu Orla v Malackách. Bylo sehráno několik divadelních představení, která byla v okolních obcích reprízována. Cvičilo se, schůze se nadále odbývaly ve farní zpěvárně a zábavy se pořádaly v hostinci „U bílé růže“.

Rok 1920 byl plný houževnaté práce a zájezdů do okolí. 24.ledna se deset členů zúčastnilo orelské akademie v Brně. Jednota se zúčastnila veřejných vystoupení v Blažovicích, Holubicích, Kovalovicích, Velešovicích a Rousínovci. Účinkovali na selské svatbě „Omladiny“ v Sivicích.

Velké zájezdy konalo orelstvo v roce 1921. Odjíždí do Francie na slet katolických gymnastů francouzských v Paříži a Štrasburku, zajíždí na Slovensko k naším bratrům na Váh a Dunaj, propaguje myšlenku orelskou a seznamuje cizinu se jménem Čechoslováků. Družstvo nářaďovců vystoupilo na zájezdě v Trenčíně a v Novém Městě vždy s velkým úspěchem. Jednota se zúčastnila všech podniků v okolí a na slet župy do Brna vyslala šedesát členů.

Jako jednota blízko Brna se účastní příprav velkého svátku orelstva v roce 1922. Pořídily se kroje pro žactvo a dorost, dvacet členů si koupilo vlastní kroje. Ve dnech 28. a 30.července odjíždí na třech vozech žáci, žačky a dorost za vedení dospělých členů na triumfální slet do Brna. Žádnému nevymizí z paměti vzpomínka na desetitisícový zástup průvodu. 11. a 15.srpna 1922 odcházely do Brna pozořické členky na hlavní sletové dny. Sletové dojmy, jeho krása a nadšení pro orelské ideály nevymizí nikdy z paměti účastníků. Po sletovém roce plném nadšení a práce rozrůstala se základna tak, že dosavadní místnosti nedostačovaly, a proto nastává starost výboru naší jednoty opatřit spolkový dům.

Když se v roce 1923 začalo mluvit o parcelaci zdejšího panství Lichtensteinského, přiměl prozíravý P.Šebastián Páral Spořitelní a záložní spolek v Pozořicích  koupit budovy z tohoto velkostatku, což se povedlo. Zakoupily se objekty v délce 90 metrů, z níž prodaly naší jednotě délku 60 metrů. Plány na přestavbu zhotovil pan František Pospíšil, stavitel ve Vyškově. Po schválení plánů bylo hned přikročeno k přestavbě budovy.

Ze statku zůstaly jen staré hlavní zdi, které bylo třeba z vnitřní strany vybourat a znovu izolovat a vyzdít. Staré klenutí bylo zbořeno a nahrazeno trámovým stropem. Kvůli dosažení patřičné výšky místnosti bylo nutné vykopávkou asi o jeden metr podlahu snížit. Zadní zeď, na kterou přiléhala hlína zahrady až po střechu, bylo nutné vysušit, což se stalo průkopem podél zdi asi čtyři metry hlubokým a šikmou opěrnou zdí zabezpečit sesouvání zahradní hlíny. Vykopaná hlína byla použita k vyrovnání terénu před budovou. Všechny dělnické práce byly vykonány obětavostí členstva a příznivců zdarma. Čtyřicet členů odpracovalo 389 dní a čtyři a čtyřicet členek 286 dní. Dorost a žactvo bylo nápomocno dle svých sil. Rolníci dali zdarma sto dvacet jedna povozů na dovoz písku a různého stavebního materiálu. Zednické práce řídil pan zednický mistr Matoušek ze Slavkova za spoluúčasti podnikatele Kousala z Pozořic. Tesařské práce provedl tesařský mistr pan Josef Dvořák z Jiříkovic. Na stavbě orlovny se podílely tyto firmy: stolaři pan Jan Ondráček ze Sivic a pan Jakub Drápal z Jezer, práce natěračské provedl pan Štěpán Ambrož, jeviště pořídila firma Jan Kyjovský ze Židenic. Všechny práce postupovaly obětavostí a nadšením členstva velmi rychle a úspěšně tak, že se mohlo stanovit datum otevření orlovny na 14.června 1925. Orlovna se stala první spolkovou místností v celém okolí. Hned byla podána žádost na okresní politickou správu. Jakmile se datum dostalo na veřejnost, nastalo rozčarování. Utvořil se jakýsi „pokrokový blok“, který se rozhodl týž den uspořádat „trucslavnost“. Ačkoli naše žádost byla podána dříve, přesto úřad povolil i tuto druhou slavnost. Samo s sebou se nám nelíbilo jak jednání „pokrokového bloku“, tak úřadů, proto byl podán protest. Na zakročení přísedícího zemského výboru P.Plhala dojel v této věci do Pozořic sám tehdejší pan okresní hejtman Kachyňa. Do hostince pana Šebely „U bílé růže“ si pozval jak zástupce Orla, tak „pokrokového bloku“. Došlo k jednání, při kterém jsme proti jejich slavnosti nic nenamítali, ale učinili jsme si určité výhrady, aby nerušili mši svatou, aby se nestřetly průvody, neprovokovali se apod. Všichni byli zaměstnáni dokončovacími řemeslnými pracemi, cvičením divadla a přípravami na slavnost. Když nestačil den, byl nahrazován nocí. Nadešel 13.červen, předvečer slavnosti. Pěkný ohňostroj zařízený P.Františkem Skotákem byl novinkou. Zástupy obecenstva při ohňostroji a koncertující hudbě byly dobrou předzvěstí pro nedělní slavnost. Nedělní ráno 14.června 1925 vítalo přicházející bratrské okolní jednoty. Autobus zapůjčený tehdejším majitelem koncese nestačil svážet členstvo bratrských jednot. Ráno v devět hodin vyšel průvod na hřbitov k pomníku padlých, kde byl položen věnec. Pak do kostela na mši svatou. Průvod překvapil všechny, zvláště naše „protivníky“. Slavnostní kázání měl P.prof.Neužil ze Tvarožné, který též posvětil dva kříže. Po mši šel průvod do orlovny, kde slavnostní akt otevření orlovny provedl pan poslanec Josef Šamalík. Pak následovalo zavěšení křížů a tím byl dopolední pořad slavnosti vyčerpán. Společným obědem byla pozvednuta nálada k odpolední slavnosti. Po svátostném požehnání seřadil se u hřbitova mohutný průvod, který čítal asi tisíc osm set osob, který ohromil všechny, zvláště ty, kteří na nás skepticky pohlíželi. Před orlovnou bylo uspořádáno veřejné cvičení. Bouři nadšení způsobil příjezd ministra Dr.Jana Šrámka, říšského starosty Československého Orla. Slavnosti byli přítomni poslanci Šamalík, Bezděk, Dr.Daněk, přísedící zemského výboru P.Josef Plhal. Ústřední radu zastupoval P.František Pospíchal, který zastával funkci jednatele.

Večer se mělo hrát divadlo „Hoši z první legie“, ale z technických důvodů bylo přeloženo na neděli 21.června. Zato večer se konala taneční zábava. Vybudováním této mohutné, v celém okolí první, orelské bašty práce neochabla, ale byla vzpruhou. Hrála se divadla na novém jevišti za odborného vedení dp.Františka Skotáka. Hrály se i velké výpravné hry, například ve hře Quo vadis účinkovalo více než sedmdesát osob a hrálo se čtyřikrát při vyprodaném sále. Byl pořízen biograf, který hrál každou neděli a svátek, pokud se nekonala divadla nebo taneční zábavy. Rozvíjela se i tělovýchovná činnost, pravidelné veřejné vystoupení se konalo dvakrát za rok.

Hlavní rozmach divadelní činnosti nastal za režie dp.Františka Skotáka v nově postavené orlovně. Jeviště bylo na tehdejší dobu a poměry velmi dobře vybavené. O tehdejším rozkvětu svědčí, že na divadelní představení chodilo obecenstvo z vesnic až dvě hodiny cesty vzdálené. Tyto úspěchy vždy dodaly novou chuť do další práce.

Každoročně na svátek svatého Štěpána připravila jednota pro své žactvo vánoční stromek s nadílkou. Každou první sobotu v měsíci se konala pravidelná přednášková měsíční schůze.

Uplynula léta plodné práce a už tu byl rok 1928 a s ním přípravy pro jubilejní Svatováclavské dny orelstva v Praze. Jednota se zúčastnila otevření spolkového domu ve Velaticích a spolkového domu Kosmák ve Tvarožné.

4.července 1929 odjíždí do Prahy z pozořické jednoty čtyřicet členů a třicet členek. Svatováclavské dny se konaly pod patronátem vlády Československé republiky. Slavnosti se zúčastnilo takové množství hostů ze zahraničí, jaké dosud Praha neviděla. O slavnostech psal celý svět. Při těchto slavnostech se závodů zúčastnil bratr Václav Straka a získal diplom s vavřínovým věncem. Doma jsme uspořádali Svatováclavskou akademii a zúčastnili se župního sletu v Brně.

V roce 1930 se zúčastnili zástupci jednoty svěcení praporu v Jiříkovicích a v Mokré, župního sletu v Brně a veřejného cvičení ve Viničných Šumicích. II.okrsek orelské župy Jana Sedláka pořádal závody a naše jednota získala I.cenu – putovní vlajku a družstvo dorostenek získalo křišťálový pohár. Bratři Straka a Audy se zúčastnili župních závodů, kde se umístili na 3. a 5.místě. V květnu jsme pořádali květinovou slavnost Majales, jež se dobře vydařila. Zúčastnili jsme se napoleonské výstavy a župního sletu ve Slavkově.

V roce 1932 se uskutečnilo naše veřejné cvičení pro nepříznivé počasí v sále. Dvacet čtyři členů se zúčastnilo zájezdu do Vídně.

V roce 1933 se jednota zúčastnila župního sletu a otevření orlovny v Obřanech. Devět členů bylo na zájezdu do Polska, v Krakově se zúčastnili sletu polské katolické mládeže, v poutním místě Czenstochova a v solných dolech ve Věličce.

Patnáctileté trvání naší samostatnosti bylo důstojně oslaveno na mši svaté a následně v orlovně, kde se konala slavnostní schůze, zavěšení státního znaku a večer se uskutečnilo slavnostní divadelní představení.

Na jaře roku 1934 se začala upravovat zahrada za orlovnou na cvičiště. Členstvo se hojně zúčastnilo, i dovoz písku obstarávali bratři, kteří měli koňské povozy. Úpravou terénu jsme docílili pěkného hřiště a postavením betonové zídky byla vyvýšena tribuna pro obecenstvo. Byla zakoupena zvuková aparatura pro naše kino. Byl zakoupen putovní pohár jednoty pro volejbalové turnaje. Jednota se zúčastnila župního sletu v Šaraticích, vzpomínkového sletu ve Vyškově, veřejných cvičení ve Šlapanicích, Křenovicích, Podolí a Kovalovicích. Pro mládež byly pořádány dvě nadílky.

V roce 1935 jsme uspořádali dvě tělocvičná vystoupení, 21.června se konal volejbalový turnaj, kde naše jednota získala putovní pohár. Provádíme brannou výchovu, která vlivem politické situace nachází u členstva porozumění. Zúčastnili jsme se závodu prvního praporu Sedlákovy župy ve Šlapanicích.

Německá vláda na jaře 1935 zavedla všeobecnou brannou povinnost mužů od sedmnácti do třiceti pěti let, čímž se zvýšil mírový stav německé armády ze sto tisíc na půl milionu. To vedlo ke zvýšení obav o udržení míru v Evropě. V této době se začalo s brannou výchovou. Až do doby hitlerovské okupace byla činnost Orla značná, a to jak v oblasti kultury a divadel, tak v tělovýchově a sportu. Kromě již jmenované činnosti byly pořádány národopisné slavnosti, hodové i taneční zábavy, plesy, dětské besídky, akademie, turnaje v odbíjené, přednášky, výlety, zájezdy i do zahraničí, poutě atd.

Za okupace byla činnost Orla přerušena. Orelská myšlenka však žila u členů stále a skupina tělocvikářů se scházela ke cvičení na jevišti orlovny tajně. Hákový kříž nikdy na orlovně nebyl i přesto, že úřady přísně nařizovaly, že musí být na veřejných budovách umístěn. V roce 1943 se orli společně s farním úřadem rozhodli k odvážnému činu, postavit před orlovnu do předem upraveného parku sochu svatého Václava. Dílo zhotovil jezerský občan mistr sochař Metoděj Kocourek. Tato socha spolu s prostorným záhonem květin je ozdobou Pozořic.

První schůze pozořické rady Orla po osvobození se uskutečnila již 5.května 1945 za účasti těchto bratří: Jana Kousala, Petra Drápala, Antonína Ondráčka, dp.Josefa Malíka, dp.Vojtěcha Samce, Cyrila Neužila, Jaroslava Vopálky a Františka Filipa. Hlavní neodkladnou prací bylo uhájit budovu orlovny od snahy funkcionářů národního výboru prohlásit ji za národní majetek. Důvody funkcionářů byly ty, že kino po celou dobu války propagovalo nacizmus a Orel je zrušený spolek. První členská schůze se uskutečnila 21.května 1945 a šedesát členů se nadšeně hlásilo k obnovení činnosti a požadovali ihned zahájit cvičení všech kategorií. Na této schůzi byly vyzvednuty zásluhy těch členů, kteří za války ukrývali movitý majetek Orla před zcizením nebo zničením. Po několika jednáních a snaze národního výboru o sjednocení tělovýchovy v Pozořicích dostala jednota dne 17.8.1945 přípis Zemského národního výboru v Brně, který bere na vědomí znovuzahájení činnosti Orla. Jednota již měla 342 členů, z toho pouze 58 necvičících. Již v tomto roce dal Orel vlastním nákladem vytisknout v počtu pěti tisíc kusů barevné plakáty „Víra – vlast – síla“ a rozeslat je k propagaci jednotám v celé republice. Když komunisticky laděný vládní program prosazoval jednotnou tělovýchovu, byl to čin velice odvážný, protože nabádal ke vstupu do Orla. Z důvodu, že koncem války při přechodu fronty byly zničeny nálety a požáry spolkové domy sokolovna a dělnický dům, orlovna sloužila po válce ke schůzování, pořádání kulturních akcí a tanečních zábav pozořickým spolkům a organizacím (Odbočka čs.legionářů, Atl.fotbalový klub, Sokol, Hasiči…) většinou bezplatně. V roce 1947 odebíralo časopis Orel čtyřicet sedm členů. V únoru 1947 byl na schůzi Rady Orla v Pozořicích přivítán dp.František Hedvábný, který byl zakrátko zvolen vzdělavatelem jednoty. Činnost Orla byla opět bohatá. Proběhlo dětské divadelní vystoupení Zlato, divadelní drama Václav Hrobčický z Hrobčic, tělovýchovná a svatovojtěšská akademie, slavnost 2.výročí osvobození obce s taneční zábavou, veřejné cvičení, zájezd do Otnic k otevření orlovny. Jednota zakoupila reflektory a regulační transformátor pro jeviště od firmy Máca z Újezdu u Brna. V prosinci 1947 uvažovala rada o adaptaci a modernizaci orlovny. Byly navázány kontakty s architektem Richterem z Brna, který již dříve zpracoval výkresovou dokumentaci na zamýšlenou stavbu kaple svatého Prokopa na Pouštce, ke které byl již položen slavnostním způsobem základní kámen za účasti orlů a krojované mládeže i z okolních obcí. 26.února 1948 pak po předběžných jednáních bylo zadáno architektu Richterovi provedení technické dokumentace na adaptaci orlovny za požadovanou částku 65 000,- Kč. Rada též uvažovala o zřízení nového cvičiště na pozemcích pod farskou zahradou, protože malá plocha nad orlovnou již nevyhovovala. K uskutečnění již nedošlo. Další připravované tělovýchovné, kulturní, národopisné akce se již po únoru 1948 neuskutečnily.

Spolek Orel byl zrušen výnosem ministerstva vnitra ze dne 15.června 1948, avšak nikomu nebyl předán, až ve zprávě krajského soudu v Brně ze dne 27.června 1969 při zprávě o svědecké výpovědi A. Večeře čteme: Akční výbor Orla skončil svoji činnost kolem 1.11.1948 a Československý Orel byl zrušen podle výnosu Národní bezpečnosti ze dne 15.června 1950. Mnoho orelských funkcionářů bylo zatčeno a obviněno z protistátní činnosti. Z našich členů to byl bratr Antonín Ondráček, který jako pracovník Ústředí Československého Orla byl ve vymyšleném procesu odsouzený na tři roky vězení a po odvolání na dalších sedm roků – celkem tedy deset let žaláře. Prošel různými věznicemi, počínaje Uherským Hradištěm, přes Brno, Příbramské doly a skončil v Jáchymově, kde byl vězněn nejdelší období. S podlomeným zdravím byl v šedesátých letech propuštěn. I v okolních jednotách byli funkcionáři komunistickým aparátem šikanováni a pronásledováni, v Kovalovicích v roce 1950 byla celá Rada Orla předvedena na Státní bezpečnost, kde byli ponižujícím způsobem vyslýcháni, zesměšňováni, zastrašováni a nařčeni z neprovedených „zločinů“ a u některých prováděla Stb několikrát opakované, násilné, soudem nepovolené, drzé domovní prohlídky, a to v noční době s patřičným působením navodit strach. Za vymyšlenou „trestnou činnost“ nebyli odsouzeni jen díky tomu, že se na tuto činnost již vztahovala amnestie. Orlovnu administrativně převzal Sokol Pozořice a protože v této době již měl vlastní novou sokolovnu a o orlovnu neměl zájem, tak podle tehdejších předpisů majetek orla převzal stát, tedy Národní výbor. Zestátněné kino provozoval do …?… Hřiště nad orlovnou pronajal Místní národní výbor Jednotě – Stavebniny, která v roce 1991 prodejnu zrušila a zanechala po sobě zničené zdevastované hřiště, nepořádek na celé ploše zahrady, poničenou opěrnou zeď vzdušného kanálu, rozbořené schodiště jak ke vstupu přes kanál do budovy, tak ke vchodu do dvora. V havarijním stavu zůstal můstek a vstup do půdních prostor, který Jednota zčásti používala. Vzdušný a odvodňovací kanál podél celé budovy sloužil pracovníků Stavebnin po celá dlouhá léta jako odpadová jáma různého rozbitého stavebního materiálu, skla, eternitu, ocelových pásků a igelitového odpadu. Vrstva tohoto materiálu spolu se zřícenou zdí a běžným odpadem spadeného listí a větví, nečistoty ze střech, byla na mnoha místech přes jeden metr vysoká. Následkem tohoto špatného stavu zdivo značně provlhlo.

V roce 1962 byla provedena přestavba kinosálu na širokoúhlou projekci se sešikmeným hledištěm. Tento stav kina včetně sociálního zařízení a vstupu nedoznal po třicet let žádných změn. Z pohledu kinosálu se zdá být všechno v pořádku, ale již několik centimetrů za promítacím plátnem se nám objeví obraz devastace poničené budovy a zařízení. V šedesátých letech byla provedena neúplná výměna krytiny na části budovy. Těmito dvěma stavebními zásahy – úprava kinosálu a část nové krytiny před téměř třiceti lety, byla sice orlovna obléknuta do tzv.potěmkinovského pláště, avšak těsně za sálem a vedle sálu díky nezájmu Státního filmu a necitlivosti funkcionářů místního národního výboru budova chátrala.

 Po „sametové revoluci“

Orelská jednota byla v Pozořicích obnovena ustavující přípravnou výborovou schůzí 28.března 1990. Bratři Šmerda, Neužil, Škrob a Ondráček vedli prvá jednání na schůzích o znovuobnovení Župy Dr.Jana Sedláka

Činnost Orla začala na ustavující schůzi Orla, která se konala 5.7.1990 ve vyzdobeném kinosále za přítomnosti sedmdesáti čtyř členů a bratra Aloise Večeře – tajemníka Ústředí Orla. Schůzi vedl bratr Jan Šmerda, bratr Neužil přečetl zprávu o činnosti Orla od založení katolické omladiny, která se později sloučila s Československým Orlem, bratr Večeřa seznámil členy s průběhem sjezdu Orla, který proběhl 30.6.1990 v divadle Večerní Brno, vzpomněl na bratra Antonína Ondráčka, se kterým spolupracoval na Ústředí Orla a nastínil budoucnost Orla v dalším období. Na ustavující schůzi byl zvolen starostou Orla po čtyřiceti dvou letech mlčení pamětník časů minulých i současných bratr Jan Šmerda a členové výboru. Od dobrovolných dárců se vybralo 970,- Kč – Bohu díky za dary do našeho začátku.

Na výborové schůzi 19.7.1990 byla provedena volba nového výboru – starostou byl již na ustavující schůzi zvolen bratr Jan Šmerda, bratr Alois Beneš z Pozořic byl zvolen náčelníkem Orla, bratr Brtník Jan ze Sivic vzdělavatelem, bratři František Beneš, Petr Divácký, Jan Neužil, Jiří Titz z Pozořic – členové  výboru, František Filip z Pozořic hospodářem, Ing. Josef Pokorný z Pozořic vzdělavatelem, František Škrob ze Sivic revizorem, Jarmila Kousalová za Sivic náčelnicí, Marie Šmerdová ze Sivic jednatelkou. Ihned se začalo s opravami na budově orlovny, brigády se konaly pravidelně v úterý a ve čtvrtek, bratr Jiří Titz zajistil natření oken, bratr Stanislav Buchta zajistil usazení oken, bratr Jan Neužil daroval dva kusy prosklených dveří a jeden kus plných dveří, bratr Jan Kalábek zajistil stoly do orlovny. Jednota byla požádána o vystěhování stavebnin a čistění kanálu. Byla podána žádost o užívání tělocvičny ve škole v Pozořicích a sálu v KD v Sivicích. Byla uskutečněna pouť na Svatý Hostýn, které se zúčastnilo asi třicet tisíc orlů. Naši členové se podíleli na pořadatelské službě a prodávali stužky a odznaky se ziskem 70,- Kč. Začíná se s tělovýchovou – díky bezplatnému nájmu ve škole v Pozořicích začíná pravidelné cvičení žactva, předškoláky vede sestra Kučerová, chlapce bratři Miloš Neužil a Petr Filip, děvčata sestry Šmerdová a Škrobová. Začíná se s kopanou na sivickém hřišti, uskutečnili jsme závody cyklistů do vrchu, se spoluúčastí Junáka, drakiádu nad Katovem v Pozořicích. Pokračují práce na orlovně – usazování vchodových dveří, pan Kalvoda opravil staré zárubně a vchodové dveře, bratři Filip a Miloš Neužil zajišťují izolaci a základní beton, pokračují brigády na čistění kanálu od stavebnin, kácení stromů, bourání chlívků a odvoz železného šrotu. Společně s MNV se projektuje plynofikace a vodovodní přípojka.

Po celý rok 1991 pokračují opravy budovy – zavedení přívodu plynu do „schůzové“ místnosti a zamontování plynových kamen. Podařilo se vyměnit několik řad krytiny na zadní části budovy a namontovat nové žlaby.

Při členských schůzích jsou pořádány přednášky o svatém Janu Boskovi, Turínském plátně a promítány filmy. V kulturní činnosti jsme uspořádali čtyři zájezdy – 19.května zájezd na pouť do Mariazell se zastávkou v Sankt Pöltenu, kde jsme byli přítomni sportovnímu dni, který byl nazván „Sport pro všechny“. Na přípravě tohoto sportovního dne se zúčastnili čtyři členové z Ústředí Orla jako pozorovatelé, včetně našeho náčelníka bratra Aloise Beneše.

Dále jsme se zúčastnili Župní poutě v Těšanech. Velkým zážitkem byla pouť do Čenstochové a Krakova v Polsku. Tradiční Orelská pouť na Svatém Hostýně byla svědectvím obnovy orelských jednot v celé republice. Velmi nás mrzí, že se dosud nepodařilo vypátrat, kde je náš orelský prapor. Některé jednoty přijely dvěma autobusy, jiné vlakem – celkem se zúčastnilo třicet dva orelských jednot. V neděli 15.září jsme uspořádali Orelský den, kdy po mši svaté pokračoval sportovní program v Sivicích. Několik členů se zúčastnilo pohřbu čestného starosty Orla bratra Bohuslava Koukala a bratra Aloise Večeři, tajemníka Ústředí Orla. V tělovýchovné činnosti pokračuje cvičení žáků v budově zdejší školy. V neděli dopoledne se hraje na hřišti v Sivicích velmi oblíbený fotbal „kdo přijde, hraje“ a ve stejné době probíhá ve školní tělocvičně volejbal pro všechny věkové kategorie. V březnu se uskutečnilo volejbalové utkání svobodní – ženatí, zkušení zvítězili 3:1. V březnu jsme uskutečnili v Sivicích fotbalový turnaj za účasti pěti družstev z blízkého okolí, zvítězili naši mladí orli. 15.září byl Orelský den, dopoledne děkovná bohoslužba a odpoledne jízda zručnosti pro sedmdesát dětí ve čtyřech věkových kategoriích. 22.září proběhl atletický trojboj za účasti třiceti pěti dětí. V listopadu absolvovalo sedm členů a jedna členka třídenní cvičitelský kurz v Brně, který měl velmi dobrou úroveň.

Hlavním úkolem Rady naší jednoty je jednání o navrácení naší orlovny. Zákon, který by majetek vrátil zatím neexistuje. Obecní rada nám dala příslib, že nám budovu vrátí a na základě toho příslibu jsme získali od Ústředí Orla z Brna dotaci na naši zdevastovanou budovu. Dotaci jsme začali čerpat až ve 4.čtvrtletí, kdy bylo veřejnou schůzí rady Obecního zastupitelstva v Pozořicích schváleno předání naší orlovny. Bohužel i po tomto schválení veřejnou schůzí nám úředně budova nemůže být předána, a proto pokračují konzultace s právníky o smlouvě předání.

Rok 1992 jsme začali s 234 členy a novým výborem - starosta bratr Petr Divácký, místostarosta František Škrob a členové výboru – bratři Jan Neužil, Miloš Neužil, Ing. Josef Pokorný, Alois Beneš, František Filip, Jiří Titz, Smutný, Jan Brtník a Jan Šmerda, v revizní komisi Marie Řičánková, Jiří Ambrož a Antonín Žemla.